Novinky o druhém díle FROSTBITE, na kterém se pracuje, najdete ZDE
  • Celý cast a fotky všech herců ZDE
  • TV spoty - TADY (rozbor 1 a rozbor 2)
  • Ukázková scéna z filmu i s překladem - klikněte sem
  • Podívejte se na film VA online - odkazy najdete TU
  • popsané zážitky z české premiéry najdete TADY
  • --------------
  • Přečtěte si povídku Richelle Mead - VA z pohledu Dimitrije zde! Překlad Adrianovy ztracené kapitoly, další povídky od Richelle Mead najdete tady
  • Slož si svou větu, co jsi provedl/a v Akademii St.Vladimíra! - tady
  • Pokud vás zajímají novinky, zde najdete další články a tady fotky z filmu
  • Otázky, poznámky a nápady můžete psát sem
  • fotky posterů a článků, se kterými jste se setkali, posílejte na: zuzka.h@centrum.cz
  • oficiální facebook těchto stránek najdete zde
Z blogu naše články a překlady prosím NEKOPÍRUJTE, je to trestné!

Sedmá kapitola Silver Shadows 1/3

8. února 2015 v 16:43 | Karča |  Překlad Silver Shadow
Moc se omlouvám, že se tu sedmá kapitola neobjevila dřív, ale prostě nebyl čas. :( snad se pořád těšíte. Zároveň jsme se se Zuzkou dohodly, že tohle bude poslední přeložená kapitola SS, protože kniha už oficiálně vyšla, a proto se teď začalo pracovat na první kapitole posledního dílu BL. Bohužel není vůbec známo, kdy se tu objeví, nebo kolik bude přeloženo kapitol, protože škola si žádá své. :( Tak si užijte první třetinu, druhá tu bude zítra a třetí v úterý. :)

SYDNEY

TRVALO SKORO TÝDEN než ostatní zadržení přestali stěhovat svoje lavice nebo se krčit, když jsme se dotkli. Pořád se se mnou nebavili, ale Duncan přísahal, že dělám pozoruhodný pokrok.
"Viděl jsem, že trvá týdny nebo dokonce i měsíce se do toho dostat," řekl mi jednoho dne na hodině. "Zanedlouho tě budou žádat, aby jsi si sedla k těm dobrejm dětem při obědě.""
"Ty se mě můžeš zeptat," poukázala jsem.
Ušklíbl se, když se dotkl listu na dnešní projekt zátiší: replikace hrnkového kapradí, které bylo na Addisonově stolu. "Pravidla znáš, holka. Někdo kromě mě musí na tebe dohlížet. Vydrž. Někdo se brzy dostane do potíží, a to je tvůj čas. Jonas je ve velkých potížích. Stejně tak Hope. Uvidíš."
Od prvního dne, kromě těchto hodin, Duncan docela dost omezil naši komunikaci, kromě příležitostních vtípků na chodbě, když nikdo nebyl v blízkosti, aby to slyšel. V důsledku toho jsem toužila po umění. Byla to jediná doba, kdy ke mně někdo mluvil jako s opravdovým člověkěm. Ostatní zadržení mě v průběhu dne ignorovali, a mí instruktoři, zda byli v hodině nebo na vyplachování, nikdy nezklamali v tom, aby mi připomněli jaký hříšník jsem. Soutředila jsem se na přátelství s Duncanem, připomínalo mi to to, že i za tímhle místem je naděje. Byl pořád opatrný - dokonce i v hodině - s konverzací. Ačkoliv zřídka zmínil Chantal, kamarádku - o které si tajně myslím, že byla víc než kamarádka - kterou Alchymisti vzali pryč, mohla bych říct, že její ztráta ho bolela. Povídal a smál se s ostatníma během jídla, ale šlo o to, že nadměrně nemluvil k nikomu tady nebo v hodinách. Myslím, že se bál riskovat hněv Alchymistů, dokonce i neformálním seznámením.
"Jsi v tom docela dobrý," řekla jsem, všimla jsem si detailů na listech. "Je to z toho, že jsi tu tak dlouho?"
"Ne, než jsem sem přišel, tak jsem bral malovaní jako koníček. Nesnáším zátiší." Odmlčel se, aby se mohl dívat na svojí kapradinu. "Zabíjel bych proto, aby jsme mohli kreslit něco abstraktního. Rád bych kreslil nebe. Dělám si srandu? Rád bych viděl nebe. Nikdy jsem moc nekreslil venkovní scénu, když jsem byl přidělen v Manhattanu. Mysleli si, že jsem byl na to moc dobrý a ušetřili by mě západu slunce v Arizoně."
"Manhattan? Páni. To je docela intenzivní."
"Intenzivní," souhlasil. "A obsazené a hlasité a hlučné. Nesnáším to...a teď bych udělal cokoliv, abych se tam mohl vrátit. To je místo, kde jste spolu s tvým zamyšleným přítelem měli skončit."
"Vždycky jsme přemýšleli, že odejdeme někam jako je třeba Řím," řekla jsem.
Duncan se ušklíbl. "Řím. Proč se zabývat jazykovou bariérou, když vše můžeš dostat ve státech? Vy můžete mít povrchní byt, dvě zaměstnání, čímž získáte kurzy na cokoliv, co si dokážete představit a můžete trávit čas s nezaměstnanými umělci v Bushwicku. Můžete přijít v noci domů, jíst Korejské jídlo s vašimi praštěnými sousedy, a potom se milovat na ošumělé matraci na podlaze. Další den můžete začít odznova." Pokračoval v malování. "Není to špatný způsob života."
"Není vůbec špatný," řekla jsem a usmála se. Cítila jsem, jak ten úsměv vybledl, když bolest v mém srdci poskočila při pomyšlení na budoucnost s Adrianem. Co Duncan popisoval, bylo stejně dobré jako "plány útěku", které jsme s Adrianem vymysleli... a v tomhle momentě stejně nemožné, "Duncane... co jsi myslel tím, že by jsi udělal vše pro to, aby jsi se vrátil zpátky?"
"Ne," varoval mě.
"Ne co?"
"Ty víš co. Jen jsem se vyjadřoval."
"Jo," začala jsem, "ale pokud je způsob jak odtud dostat a-"
"Není způsob," řekl tupě. "Nejsi první, kdo to naznačuje. A nebudeš poslední. A pokud tomu můžu pomoct, nebudeš vtáhnuta zpátky do osamění, aby jsi udělala něco hloupého. Říkal jsem ti, že odtud není cesty zpět."
Velmi opatrně jsem přemýšlela, jak pokračovat. Minulý rok pravděpodobně viděl, jak se ostatní pokouší odtud dostat pryč a, usuzuji z jeho reakce, viděl, jak všichni neuspěli. Zeptala jsem se ho na východy, a jako já, nikdy nezjistil, kde jsou. Potřebovala jsem najít jiný přístup a shromáždit další informace, které by mohly vést k naší sovobodě.
"Odpovíš mi jen na dvě další otázky? Nakonec jsem se zeptala. "Ne o východech?"
"Pokud budu moct," řekl ostražitě, nedíval se mi do očí.
"Víš kde jsme?"
"Ne," řekl ihned. "Nikdo to neví, což je součástí jejich plánu. Jediná věc, kterou jsem si jistý, že každá úroveň, do které vstupujeme je pod zemí. Proto tu nejsou žádná okna nebo zřejmé východy ven."
"Víš jak sem dostávají ten plyn? A nehraj, že nevíš, co tím myslím," přidala jsem, viděla jsem jak se začíná mračit. "Toho si musíš všimnout, když jsi v osamělém vězení. A teď to používají, aby nás zavřeli v noci a udrželi nás nervózními a paranoidními až se probudíme."
"K tomu nepotřebují žádné drogy," poznamenal. "Skupina myslících dělá dobrou práci v šíření paranoi vlastním způsobem."
"Neodbýhej od tématu. Víš odkud se ten plyn bere?"
"No tak, jen proto, že kapradina je cévní rostlina neznamená, že produkuje oxid uhličitý jinak," přerušil. Byla jsem zaskočena, hlavně kvůli změně tématu a mírným zvýšením jeho hlasu. "Všechny chemické reakce ve fotosyntéze jsou pořád tady. Je to jen otázka použití výtrusů místo semen."
Byla jsem příliš ztracená mu odpovědět správně, a potom jsem viděla to, co on už dávno: Emma stála blízko nás, hledala šuplík s barevnýma tužkama. A bylo jasné, že poslouchala.
Polkla jsem a snažila se dát dohromady pár slov. "Nehádala jsem se. Jen jsem naznačovala, co fosílie říkají o megafíliemi. Ty jsi ten, kdo se začal hrabat ve fotosyntéze."
Emma našla to, co potřebovala a odešla, až se mi podlomovala kolena. "O můj Bože," řekla jsem, jakmile byla z doslechu.
"A proto," řekl Duncan, "musíš být víc opatrnější."
Hodina skončila a já jsem strávila zbytek dne čekáním na Emmu, aby mě přihlásila do nějakého "klubu", který by mě dopravoval k proplachování, nebo ještě hůř, zpátky do temnoty. Ze všech lidí, aby nás slyšeli! Ostatní zadržení se mnou ještě možná nekomunikovali, ale už jsem schopna rozpoznat, kdo z nich je lepší nebo horší kandidát na únos mimozemšťanů. A Emma? Ta je nejhorší. Někteří z nich příležitnostně uklouznou, stejně jako Hope první den, mají nezbytné komentáře, které je dostanou do potíží. Ale moje příliš-dobrá spolubydlící, někdy odchýlená od perfektního rétorika Alchymistů. Vlastně vyšla ze svých způsobů, jak rozbít ostatní, kteří nezapadají. Upřímně jsem nemohla přijít na to, proč tady pořád je.
Ale nikdo pro mě nepřišel. Emma ne tolik hleděla na svou cestu, a já se odvážila doufat, že jediná věc, kterou slyšela byla Duncanova ukvapená fotosynetická výmluva.
Přišel čas společenství a byli jsme vysláni do kaple. Někdo si sednul do složených lavic, zatímco ostatní bloudili místností jako já. Včera byla neděle a kdyby byl čas společenství, tak by jsme se shromáždili do lavic, spolu s našimi instruktory, zatímco by Hierofant přišel a říkal bohoslužbu a modlil se za naše duše. Byla to jediná část naší rutiny, která se změnila. Jinak, měli jsme stejné hodiny o víkendu jako v týdnu. Ale jedna služba bylo posilování, ne kvůli jeho zprávě, ale kvůli dalšímu pochodování na místě. Každý kousek informace, kterou jsem na tomto místě mohla dostat, by mi mohl jen pomoct.. doufala jsem.
Proto jsem četla Zeď Pravdy každý den před naším setkáním. Byla tam historie všech zadržených, kteří přišli přede mnou, a toužila jsem po tom se něco naučit. Většinou vše co jsem našla, byli nějaké zprávy a dnešek nebyl výjimkou. Zhřešila jsem proti svému druhu a velmi toho lituji. Prosím, vemte mě zpátky do "stáda". Jediná spása je ta lidská. Další zpráva: Prosím, pusťte mě. Vidím, jak Sheridan přichází do místnosti, zrovna jsem se chtěla připojit k ostatním, když jsem koutkem oka něco zaznamenala. Bylo to na kraji zdi, kam jsem se ještě nedostala, naškrábaně se tam psalo:

Carly, omlouvám se. - K.D.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dominika Dominika | E-mail | Web | 8. února 2015 v 18:01 | Reagovat

Ahoj, překlad je dokonalej,plánuju si ss koupit :D
Každopádně budu psát recenzi na VA a chtěla jsem se zeptat jestli by vám nevadilo kdybych použila odkaz na váš blog (který je mimochodem dokonalej. Jestli ano tak děkuju :D
A mám malilinkatou prosbičku (kterou pokud chcete ignorujte) Chtěla jsem se vás zeptat jestli by jste nemohli sdílet můj blog nebo jestli by jste nechtěli "spřátelit" naše blogy. S novým blogem teprve začínám a snažím se získat čtenáře. Omlouvám se jestli jsem vás touto prosbou otravovala. A jak říkám můžete jej ignorovat.
Děkuji :-)

2 Katka Č. Katka Č. | 10. února 2015 v 7:43 | Reagovat

Děkuju za úúúžasný překlad!!!

3 Zuzka Zuzka | Web | 10. února 2015 v 7:47 | Reagovat

[1]: Odkaz klidně použij (díky za pochvalu;-)). S fanoušky VA si odkazy vyměňujeme a "přátelíme" se. Přidávám tedy tvůj blog mezi naše spřátelené, máš ho moc pěkný - a hlavně spolu sdílíme stejnou vášeň, a tou je VA ;-)

4 Dominika Dominika | E-mail | Web | 10. února 2015 v 8:57 | Reagovat

[3]:Děkuju!(nemáš za co :-D) Děkuju, taky si vás přidám do "spřátelených" blogů.
Děkuju, váš blog je strašně krásnej, hned mě zaujal.
Jo no VA jsou nejlepší ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama